Invazní druhy >> Legislativa >> národní

Národní legislativa

V současné době nejsou invazní druhy rostlin a živočichů jednoznačně zahrnuty v žádné platné právní úpravě ČR. Oporu při regulaci a kontrole invazních druhů lze nalézt v několika právních předpisech, z nichž stěžejní jsou:

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění (více zde)

Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči v platném znění a navazující Vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů (více zde)

 

Ostatní české právní předpisy se invazními a nepůvodními druhy zabývají pouze okrajově:

Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, který v § 35, odst. 3 zakazuje „vypouštět ryby a ostatní vodní živočichy nepůvodních, geneticky nevhodných a neprověřených populací přirozených druhů do vodních toků a vodních nádrží bez souhlasu příslušného vodoprávního úřadu“.

Zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství uvádí poněkud neobvyklou definici nepůvodního druhu: „nepůvodní rybou a nepůvodním vodním organizmem geograficky nepůvodní nebo geneticky nevhodnou anebo neprověřenou populaci ryb a vodních organizmů, vyskytující se na území jednotlivého rybářského revíru v České republice méně než 3 po sobě následující generační populace“ (§ 2, písm. s).

Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích ukládá vlastníkovi lesa „povinnost provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les“ (§ 32). Škodlivými činiteli se rozumí mj. organismy, které „jsou původci chorob lesních porostů a rostlinní nebo živočišní škůdci lesních porostů“ (§ 2, písm. f,g). V případě invazních druhů by za škůdce lesních porostů mohly být brány druhy omezující produkčních (růst dřevin) a mimoprodukčních (půdoochranných a vodoochranných) funkcí lesa.

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti uvádí, že „dovoz a vývoz živé zvěře i jejích vývojových stadií lze provádět jen se souhlasem orgánu státní správy myslivosti, a to za podmínek v něm stanovených. K dovozu a vypouštění geograficky nepůvodních druhů živočichů, které jsou považovány za zvěř Mezinárodní mysliveckou organizací (CIC), je nutný předchozí souhlas orgánu ochrany přírody, orgánu státní správy myslivosti a dodržení veterinárních předpisů“ (§ 4, odst. 2). Dále je zakázáno vypouštět do honiteb zvěř z farmových chovů, křížence zvěře s hospodářskými zvířaty a zvěř, která byla chována v zajetí; výjimku může povolit orgán státní ochrany přírody (§ 5, odst. 1).

Podle stávající právní úpravy mohou být nepůvodní druhy loveny pouze mysliveckým hospodářem a mysliveckou stráží, nikoliv každým držitelem loveckého lístku, což značně omezuje možnost eliminace invazních druhů (mýval, psík mývalovitý, norek americký).

 

Následující právní předpisy nepůvodní a invazní druhy nezmiňují, lze je ale do příslušných paragrafů rovněž zahrnout:

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí v § 28 stanovuje sankce za poškození životního prostředí, a to „do výše 1 000 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která při své činnosti porušením právních předpisu způsobí ekologickou újmu a až do výše 500 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která neučiní opatření k nápravě nebo neupozorní orgán státní správy“. Ekologická újma je definována v §10 jako „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystému, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“. Sem lze tedy zahrnout i zavlečení cizího druhu či zanedbání jeho regulace.

Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí v §13 uvádí, že „Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolu s dalšími ústředními správními úřady, kraje a obce v samostatné působnosti jsou povinny podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu vycházející z principů udržitelného rozvoje zajišťované prostřednictvím státních i nestátních organizací“. Tohoto je možno využít při žádosti o podporu týkající se i osvěty o invazních druzích.

Zákon č. 128/2000Sb., o obcích umožňuje vydávat zastupitelstvu obce obecně závazné vyhlášky (§84, odst.2, písm.h). Na základě toho může obec vydat obecně závaznou vyhlášku „k zajištení udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně“ (§10, písm.c). Obec může ve vyhlášce požadovat omezení šíření nebo likvidaci porostu invazních druhů za účelem ochrany životního prostředí.

Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty stanovuje pravidla pro práci s geneticky modifikovanými organismy (GMO). V § 17 se stanovuje, že do životního prostředí smí GMO uvádět pouze právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání, které bylo uděleno povolení. Osoby pěstující GMO poskytují informace o místě jejich pěstování (§ 23). § 25 stanovuje, že „dovoz a vývoz GMO je možný jen u těch organismů, které jsou zapsány na Seznamu uvádění do oběhu nebo pro které byl vydán souhlas nebo povolení pro uvádění do oběhu příslušným úřadem členského státu“.

Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt