Národní legislativa

V současné době nejsou invazní druhy rostlin a živočichů jednoznačně zahrnuty v žádné platné právní úpravě ČR. Oporu při regulaci a kontrole invazních druhů lze nalézt v několika právních předpisech, z nichž stěžejní jsou:

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění (více zde)

Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči v platném znění a navazující Vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů (více zde)

 

Ostatní české právní předpisy se invazními a nepůvodními druhy zabývají pouze okrajově:

Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, který v § 35, odst. 3 zakazuje „vypouštět ryby a ostatní vodní živočichy nepůvodních, geneticky nevhodných a neprověřených populací přirozených druhů do vodních toků a vodních nádrží bez souhlasu příslušného vodoprávního úřadu“.

Zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství uvádí poněkud neobvyklou definici nepůvodního druhu: „nepůvodní rybou a nepůvodním vodním organizmem geograficky nepůvodní nebo geneticky nevhodnou anebo neprověřenou populaci ryb a vodních organizmů, vyskytující se na území jednotlivého rybářského revíru v České republice méně než 3 po sobě následující generační populace“ (§ 2, písm. s).

Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích ukládá vlastníkovi lesa „povinnost provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les“ (§ 32). Škodlivými činiteli se rozumí mj. organismy, které „jsou původci chorob lesních porostů a rostlinní nebo živočišní škůdci lesních porostů“ (§ 2, písm. f,g). V případě invazních druhů by za škůdce lesních porostů mohly být brány druhy omezující produkčních (růst dřevin) a mimoprodukčních (půdoochranných a vodoochranných) funkcí lesa.

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti uvádí, že „dovoz a vývoz živé zvěře i jejích vývojových stadií lze provádět jen se souhlasem orgánu státní správy myslivosti, a to za podmínek v něm stanovených. K dovozu a vypouštění geograficky nepůvodních druhů živočichů, které jsou považovány za zvěř Mezinárodní mysliveckou organizací (CIC), je nutný předchozí souhlas orgánu ochrany přírody, orgánu státní správy myslivosti a dodržení veterinárních předpisů“ (§ 4, odst. 2). Dále je zakázáno vypouštět do honiteb zvěř z farmových chovů, křížence zvěře s hospodářskými zvířaty a zvěř, která byla chována v zajetí; výjimku může povolit orgán státní ochrany přírody (§ 5, odst. 1).

Podle stávající právní úpravy mohou být nepůvodní druhy loveny pouze mysliveckým hospodářem a mysliveckou stráží, nikoliv každým držitelem loveckého lístku, což značně omezuje možnost eliminace invazních druhů (mýval, psík mývalovitý, norek americký).

 

Následující právní předpisy nepůvodní a invazní druhy nezmiňují, lze je ale do příslušných paragrafů rovněž zahrnout:

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí v § 28 stanovuje sankce za poškození životního prostředí, a to „do výše 1 000 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která při své činnosti porušením právních předpisu způsobí ekologickou újmu a až do výše 500 000 Kčs právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která neučiní opatření k nápravě nebo neupozorní orgán státní správy“. Ekologická újma je definována v §10 jako „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystému, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“. Sem lze tedy zahrnout i zavlečení cizího druhu či zanedbání jeho regulace.

Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí v §13 uvádí, že „Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolu s dalšími ústředními správními úřady, kraje a obce v samostatné působnosti jsou povinny podporovat environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu vycházející z principů udržitelného rozvoje zajišťované prostřednictvím státních i nestátních organizací“. Tohoto je možno využít při žádosti o podporu týkající se i osvěty o invazních druzích.

Zákon č. 128/2000Sb., o obcích umožňuje vydávat zastupitelstvu obce obecně závazné vyhlášky (§84, odst.2, písm.h). Na základě toho může obec vydat obecně závaznou vyhlášku „k zajištení udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně“ (§10, písm.c). Obec může ve vyhlášce požadovat omezení šíření nebo likvidaci porostu invazních druhů za účelem ochrany životního prostředí.

Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty stanovuje pravidla pro práci s geneticky modifikovanými organismy (GMO). V § 17 se stanovuje, že do životního prostředí smí GMO uvádět pouze právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání, které bylo uděleno povolení. Osoby pěstující GMO poskytují informace o místě jejich pěstování (§ 23). § 25 stanovuje, že „dovoz a vývoz GMO je možný jen u těch organismů, které jsou zapsány na Seznamu uvádění do oběhu nebo pro které byl vydán souhlas nebo povolení pro uvádění do oběhu příslušným úřadem členského státu“.