Budiž světlo!

Nikdo z nás nechce dlouho zůstávat v tmavém tunelu. Život potřebuje světlo a tmě se podvědomě bráníme. Stejně to má většina živých tvorů na naší planetě. Světlo je hold jedna ze základních podmínek života. Také louky, se všemi rostlinami, které ji tvoří, jsou světlomilné. Dostatek světla je podmínkou existence rostlin, resp. podmínkou fotosyntézy. Bez tajemné fotosyntézy by nebyly ani rostliny (vyrábí si cukry – potravu) ani my (fotosyntéza produkuje kyslík). V procesu fotosyntézy rostlina z „ničeho“ (rozuměj oxidu uhličitého a vody), díky Slunci (světlu) vyrobí pro život nezbytný kyslík a cukry pro rostlinu samotnou. Jinými slovy - přijatá energie světelného záření se mění na energii chemických vazeb. Zázrak života na Zemi!
Bez světla proto rostliny postupně chřadnou. Udržet louku, pastvinu nebo mokřad s dostatkem světla znamená kosit ji a pást a chránit ji před zarůstáním keři a stromy. Nic nového pod sluncem. Správa CHKO Beskydy prostřednictvím vlastníků a nájemců hlídá zachování bezlesí hlavně v památkách a rezervacích a na těch nejcennějších stanovištích s výskytem vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Finančním prostředkem je nám „Program péče o krajinu“ (PPK) a „Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny“ (POPFK).
V minulých dvou letech se třeba podařilo vyklučit vzrostlé nálety javorů a osik na mezích v přírodní památce Stříbrník a navazujících pozemcích (obec Hovězí) nebo v Dinoticích (Halenkov), a to v součtu na ploše 2 hektarů. Kromě rozšíření plochy luk a jejich osvětlení, je bonusem i osvobození starých jabloní, hrušek a trnek, které tady v zajetí hustého náletu přežívaly.
Krávy a ovce pasoucí se na jalovcových pasínkách často nestačí likvidovat nálety dřevin, které by chtěly pasínek postupně zahalit do lesního šera. S likvidací náletu se musí pomáhat i tady, systematických vyřezáváním. Jen v loňském roce se na pastvinách vyřezalo minimálně 5 ha ploch. Třeba na Radošově (obec Zděchov), Ježůvce (Horní Bečva), Koncové (Velké Karlovice), Losovém, Uherské nebo v Kýchové (Huslenky).
S úporným ostružiníkem se zase statečně perou hospodáři na Losovém (Huslenky) nebo na Poskle (Hutisko-Solanec). Na Poskle s drobnou mravenčí prací vyštipování a vytahování nesmrtelných lián ostružiníků opakovaně pomáhají studenti ze Střední školy zemědělské a přírodovědné v Rožnově pod Radhoštěm.
Vysvobodit okraje luk z područí stromů a křovin se loni podařilo třeba také na Kozinci (obec Oldřichovice), v Boří (Zubří), na Dílech (Valašská Bystřice) nebo na lesní loučce na Makytě (Huslenky). Každá lokalita má přitom svá specifika, která je dobré zohledňovat. Například na Vsacku nekácíme všechny lísky, ale část vždy ponecháváme. Staré dřevo lísek může být domovem kriticky ohroženého drobného brouka z čeledi dřevomilovití (Hylis cariniceps). Na lesních loukách jsou zase lísky často biotopem sympatického nočního hlodavce plšíka lískového. Na mezích mohou růst vzácnější teplomilné růže (růže oválnolistá, r. vinná nebo r. Sherardova) – ty je dobré jasně označit a nevyřezávat. Platí také, že alespoň část vyřezaného klestu zůstává na okrajích pozemků na hromadách, jako potenciální zimoviště, úkryty i hnízdiště pro plazy, obojživelníky, ptáky nebo třeba hmyz. Kde je to možné, ponecháváme stát k postupnému zetlení pahýl stromu, který při osidlování slouží jako „panelák pro brouky“. Každá lokalita si řekne o to „své“.
Ve vyjmenovaných příkladech likvidace náletu musí zaznít i zmínka o loňském obnovení sadu v Mořkově. Ještě o loňském jaru „nebylo pro les sad ani vidět“. Staré švestky domácí mnohaleté zastínění přežily jen díky vytáhlým korunám. Slušelo se však, po dokonalém vyčištění, dosadit i další tradiční odrůdy ovocných stromů. Vedle jabloní tady už dnes rostou špendlíky, švestky, třešně, sladkoplodý jeřáb, hrušně a další. V příštích letech se budeme těšit na rozkvetlý sad i louky a pastviny, které si vydechly od tmy tmoucí. Aneb – budiž světlo!

Autoři fotografií: M. Dvorský, M. Popelářová